Mají prarodiče právo vídat svá vnoučata? Co říká zákon a aktuální judikatura

Rodinné vztahy nebývají vždy jednoduché. Ve chvíli, kdy se vztahy mezi rodiči nezletilého dítěte vyhrotí, dopad situace velmi často pocítí i další členové rodiny – bohužel mnohdy i prarodiče, pro které je taková situace obzvláště citlivá a to i proto, že se mnohdy po léta podíleli na péči o dítě, pravidelně s ním trávili čas a byli běžnou součástí jeho života. Po rozvodu, rozchodu, po osobním konfliktu nebo po smrti jednoho z rodičů však může kontakt skončit prakticky ze dne na den.

Taková situace bývá velmi nekomfortní pro všechny zúčastněné. Prarodiče často mívají pocit bezmoci, rodiče naopak zdůrazňují své právo rozhodovat o dítěti a samotné dítě může nést následky přerušených vztahů, kterým často nerozumí. Klienti se nás v takové situaci ptají, zda mají prarodiče právo stýkat se se svými vnoučaty a zda se mohou obrátit na soud.

Odpověď zní ano, byť za určitých podmínek. Český právní řád s touto možností výslovně počítá. Nejde však o „automatické“ právo prarodičů, ale především o ochranu zájmů dítěte.

Základní právní úpravu obsahuje § 927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „NOZ“) podle kterého „mají právo stýkat se s dítětem osoby příbuzné s dítětem, ať blízce či vzdáleně, jakož i osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku pro dítě znamenal újmu. Stejně tak má i dítě právo se s těmito osobami stýkat, pokud s tím tyto osoby souhlasí.“

Zákon proto nesleduje pouze vztah mezi dítětem a rodiči, ale zohledňuje i význam dalších blízkých rodinných citových vazeb. Pokud se takový vztah bezdůvodně přeruší, může to dítě v některých situacích negativně ovlivnit.

Bezesporu tedy nestačí pouhé biologické příbuzenství. Samotný fakt, že jde o prarodiče (babičku nebo dědečka nezletilého), ještě automaticky neznamená, že soud kontakt upraví. Soud vždy posuzuje konkrétní okolnosti případu, a především nejlepší zájem dítěte. Důležitá je existence citového vztahu, který není jen přechodný.

Právě nejlepší zájem dítěte je základním kritériem celé oblasti rodinného práva. Nejde o formální pojem, ale o soubor hledisek, která je třeba v každé věci individuálně vyhodnotit. Soudy při rozhodování hodnotí zejména dosavadní vztah dítěte s prarodiči, intenzitu a pravidelnost kontaktu, věk dítěte, jeho názor odpovídající věku a vyspělosti, rodinné zázemí, schopnost prarodičů respektovat roli rodičů a také to, zda kontakt dítěti prospívá, nebo jej naopak zatěžuje.

Prarodiče se často domnívají, že mají nárok na pravidelné víkendy, část prázdnin nebo obdobný režim jako rodič, který nemá dítě v péči. Soudní praxe však ukazuje, že postavení rodiče a prarodiče je z hlediska práva odlišná. Úprava styku prarodičů proto bývá zpravidla užší a musí odpovídat konkrétním potřebám dítěte, jeho věku i fungování rodiny jako celku.

Rozhodnutí, které významně přispělo k vyjasnění interpretačních vodítek k ust. § 927 NOZ je nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. I. ÚS 1081/20, v němž Ústavní soud stanovil, že při úpravě styku dalších příbuzných osob musí obecné soudy pečlivě zkoumat nejlepší zájem dítěte a individuální okolnosti konkrétní věci. Soudy musí vzít v úvahu, že rozsah styku dalších příbuzných s dítětem nemůže být rozsáhlejší či rovný styku rodičů s dítětem, a to zejména, pokud si to rodiče nepřejí, neboť jejich stanovisko je za normálních okolností třeba zohlednit. Jsou to totiž rodiče, kdo vykonávají rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu. Odpovídají za vývoj a výchovu dítěte. Právě právo rodiče pečovat o dítě a vychovávat ho je ústavně chráněno.

Dalším důležitým rozhodnutím je nález Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. II. ÚS 395/22, který se týkal situace, kdy matka dítěte krátce po porodu zemřela a prarodiče z její strany usilovali o kontakt s vnučkou. Otec dítěte se styku bránil. Ústavní soud zdůraznil, že ustanovení § 927 občanského zákoníku je třeba vykládat široce a v souladu s ústavou tak, aby byl vždy chráněn nejlepší zájem dítěte.

V tomto nálezu Ústavní soud výslovně upozornil, že u velmi malých dětí nelze podmínku existujícího citového vztahu vykládat čistě formalisticky. Specifikoval, že absence dlouhodobého vztahu u kojence nebo batolete ještě sama o sobě neznamená, že kontakt s prarodiči nelze upravit.

Tento nález je významný zejména proto, že u nejmenších dětí se citové vazby teprve vytvářejí a soud musí zohlednit i budoucí význam těchto vztahů, nikoli jen jejich aktuální stav.

Ústavní soud zároveň považoval za významné, že dítě mělo pouze jednoho rodiče a prarodiče představovali jedinou blízkou rodinu ze strany zesnulé matky. I tato okolnost tedy může hrát při rozhodování o Vašem vnoučeti zásadní roli.

Ústavní soud tedy v tomto nálezu potvrdil že u nejmenších dětí se citové vazby teprve vytvářejí a soud musí zohlednit i budoucí význam těchto vztahů, nikoli jen jejich aktuální stav. Zachování vazby dítěte na rodinu zemřelého rodiče může být pro jeho identitu, pocit kontinuity a budoucí rodinné vztahy velmi důležité.

Výše zmíněné nálezy potvrzuje i nález sp. zn. I. ÚS 2724/25, který zdůraznil, že při posuzování podmínek stanovených v § 927 OZ není rozhodný citový vztah osoby společensky blízké, která se domáhá určení styku k dítěti, ale naopak citový vztah dítěte k ní (odst. 33). Teprve poté, když soud dospěje k závěru, že určitá osoba je osobou společensky blízkou, k níž má nezletilé dítě citový vztah, přistoupí k posouzení, zda by neexistence styku znamenala pro nezletilého újmu (odst. 41).

Z judikatury tedy vyplývá několik základních pravidel. Prarodiče nemají automatický nárok na styk s vnoučetem jen proto, že jsou příbuzní. Na druhou stranu rodič nemůže bez dalšího očekávat, že jeho nesouhlas bude vždy rozhodující. Pokud byl vztah dítěte s prarodiči dlouhodobě blízký, bezpečný a přínosný, může soud dojít k závěru, že úplné přerušení kontaktu není v zájmu dítěte.

Kdy mají prarodiče vyšší šanci na péči o vnoučata?

Silnější postavení mívají prarodiče zejména tehdy, pokud se o dítě dlouhodobě starali, pravidelně jej hlídali, byli součástí každodenního života dítěte nebo pokud jeden z rodičů zemřel a dítě si prostřednictvím prarodičů zachovává vazbu na rodinu zesnulého rodiče. Významné mohou být také situace, kdy rodič kontakt odmítá pouze z důvodu osobních sporů s druhou stranou, nikoli z reálných obav o dítě.

Naopak pokud by kontakt dítě stresoval, byl zdrojem manipulace, nátlaku nebo by dále prohluboval konfliktní prostředí, soud jej upravit nemusí. Soud může zohlednit i to, zda prarodiče nerespektují výchovná pravidla rodičů, vtahují dítě do sporů dospělých, zpochybňují autoritu rodičů nebo se snaží nahrazovat rodičovskou roli.

Prarodiče tedy nemají automatické právo vídat vnoučata kdykoli a v jakémkoli rozsahu. Český právní řád však chrání významné rodinné vazby a umožňuje kontakt upravit i soudní cestou, pokud je to v zájmu dítěte. Každý případ je individuální a rozhodují konkrétní okolnosti, nikoli obecná pravidla použitelná na všechny rodiny stejně.

Řešíte obdobnou situaci ve Vaší rodině? Naše advokátní kancelář se věnuje rodinnému právu a rádi Vám pomůžeme posoudit Vaši situaci, navrhnout další postup a zastoupit Vás při jednání i před soudem.