Přísnější plány EU na energetickou náročnost budov – kdy budou budovy v EU bezemisní?
České předsednictví Radě EU je u konce a je proto na místě krátce se ohlédnout za konkrétními výsledky, které přineslo. Do pohybu se dalo projednávání celé řady evropských legislativních aktů. Výsadní místo mezi projednávanými právními předpisy EU pak zcela jistě zaujímá ekologický balíček Fit for 55. Jeho důležitou součást tvoří revize návrhu směrnice o energetické náročnosti budov „COM/2021/802 final“ ze dne 15. prosince 2021, k níž dne 25. října 2022 přijali ministři pro energetiku v čele s Jozefem Síkelou obecný přístup č. 13280/22[1] k budoucímu projednání směrnice na půdě Evropského parlamentu. Podle balíčku Fit for 55 se na konečné spotřebě energie v EU budovy podílí ze 40 % a na emisích skleníkových plynů spojených se spotřebou energie až 36 %. Hlavním cílem směrnice tak je dekarbonizace a bezemisní status všech budov v EU do roku 2050 (u nových budov již do roku 2030, u nových veřejných budov pak do roku 2028) realizovaný na základě vnitrostátních plánů renovace budov.
Plánovaná opatření – koho se dotknou a kdy?
Povinnost optimalizace potenciálu budov pro výrobu solární energie a zavedení vhodných zařízení pro výrobu solární energie (instalace solárních zařízení):
- do 31. prosince 2026 na všechny nové veřejné a jiné než obytné budovy (užitná podlahová plocha větší než 250 m2);
- do 31. prosince 2027 na všechny stávající veřejné a jiné než obytné budovy procházející rozsáhlejší rekonstrukcí (užitná podlahová plocha větší než 400 m2);
- do 31. prosince 2029 na všechny nové obytné budovy.
Výše uvedená povinnost se tedy netýká stávajících obytných budov.
Stanovení minimální normy energetické náročnosti jiných než obytných budov, která má zajistit, že tyto budovy nepřekročí stanovenou maximální prahovou hodnotu energetické náročnosti vyjádřenou ukazatelem spotřeby primární energie v kWh/(m2.r) k 1. lednu 2020 na základě vnitrostátního fondu jiných než obytných budov:
- do roku 2030
§ musí být všechny jiné než obytné budovy na úrovni, která je nižší než spotřeba primární energie u 15 % jiných než obytných budov v daném členském státě, které jsou energeticky nejnáročnější (tj. pod 15 % prahovou hodnotou)
- do roku 2034
§ musí být všechny jiné než obytné budovy na úrovni, která je nižší než spotřeba primární energie u 25 % jiných než obytných budov v daném členském státě, které jsou energeticky nejnáročnější (tj. pod 25 % prahovou hodnotou)
Stanovení minimální normy energetické náročnosti pro obytné budovy – členské státy zajistí, aby průměrná spotřeba primární energie v kWh/(m2.r) celého fondu obytných budov odpovídala alespoň:
- do roku 2033 úrovni třídy energetické náročnosti D
- do roku 2040 vnitrostátně stanovené hodnotě dle plánu přeměny budov na bezemisní, aby bylo bezemisního stavu všech budov dosaženo do roku 2050
Povinné certifikáty energetické náročnosti pro všechny nové budovy:
- povinnost od roku 2030 (pro nové budovy s užitnou podlahovou plochou větší než 2000 m2 již od roku 2027)
- nové kategorie certifikátů o energetické náročnosti
§ A0 (budovy s nulovými emisemi)
§ A+ (nepovinná kategorie, jedná se o budovy s nulovými emisemi a zároveň přispívajícími do energetické sítě z vlastních zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů)
Úspory a udržitelnost, prodejní výhoda nebo zátěž?
V době vysokých cen energií je orientace na maximální možnou úspornost budov poměrně logická. Až 75 % budov je totiž energeticky neúčinných. Objevují se však i kritické hlasy akcentující omezení vlastnického práva soukromých subjektů novou směrnicí, přičemž volají po motivačních programech místo donucujících opatření.
Uvedená opatření navíc již na první pohled působí poměrně ambiciózně. Jisté je, že implementace těchto pravidel do praxe bude představovat vcelku významnou zátěž a vyžádá si zvýšené náklady vynaložené jak ze strany soukromých, tak veřejných subjektů. Na druhou stranu s novými povinnostmi přichází i nové obchodní příležitosti pro stavební sektor při realizacích renovací. Dá se též očekávat pozitivní dopad na tržní hodnotu těch nemovitostí, které již dnes novým podmínkám vyhovují.
Nová směrnice o energetické náročnosti budov pak členským státům ukládá povinnost vytvoření podpůrných programů a pobídek pro soukromé subjekty, aby došlo ke kompenzaci výdajů za modernizaci budov, a to zejména u domácností nejvíce zasažených vysokými cenami energií. Směrnice v odůvodnění uvádí jako možné způsoby podpory a pobídky k renovaci například energeticky účinné hypotéky na certifikované energeticky účinné renovace budov, podporu investic ze strany orgánů veřejné moci do energeticky účinného fondu budov, a to například prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP projekty) nebo smluv o energetické náročnosti, či snižování vnímané rizikovosti investic. Dále je akcentována potřeba transparentních státních poradenských služeb v této oblasti obzvlášť pro nejzranitelnější subjekty. Konkrétní podoba uvedených programů pak bude stanovená prováděcím předpisem v každém členském státě separátně. Jako zdroj finančních prostředků ke snížení emisí budov na evropské úrovni též poslouží například Nástroje pro oživení a odolnost, Sociální fond pro klimatická opatření, fondy politiky soudržnosti, nebo fond InvestEU.
Kdy se směrnice dočkáme?
Zatím je poměrně předčasné predikovat, jak bude finální podoba směrnice o energetické náročnosti budov vypadat a kdy vejde v účinnost. Z Rady EU nyní poputuje k projednání přímo na plénum Evropského parlamentu, kde může doznat mnoha dalších změn. Aby mohly být povinnosti stanovené směrnicí pro soukromé subjekty implementovány v členských státech, musí navíc dojít k přijetí příslušné vnitrostátní právní úpravy, která tyto povinnosti zakotví do právního řádu členské země a konkretizuje. Legislativní proces uvedené směrnice pro Vás budeme sledovat a průběžně informovat o případných změnách.
[1] https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-13280-2022-INIT/cs/pdf
