Rekodifikace trestního řádu

Budeme mít nový trestní řád. Co to znamená a proč by to mělo někoho zajímat?

Trestní řád je označení pro zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Kdybychom jej chtěli stručně a věcně popsat, mohli bychom říct, že se jedná se o kodex trestního práva procesního. Současný zákon je účinný již od roku 1962 a v posledních letech proto probíhá intenzivní příprava rekodifikace trestní řádu.

Účelem trestního řádu je zejména upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly objasněny a jejich pachatelé spravedlivě potrestáni. Jde o jeden z nejrozsáhlejších a nejdůležitějších zákonů a netýká se pouze pachatelů, ale také poškozených, státních zástupců, obhájců a dalších osob zúčastněných na řízení, jako jsou např. svědci nebo tlumočníci.

V čem je tedy problém se současným trestním řádem? Proč si ho nemůžeme ponechat, nebo jej pouze novelizovat, a proč potřebujeme úplně nový trestní řád? Právě proto, jak dlouho již platí, a zejména kvůli tomu, z jaké doby pochází, je pro dnešní dobu již morálně i prakticky zastaralý.

Pro srovnání, trestní zákoník, který je protějškem trestního řádu v oblasti tzv. hmotného práva je účinný od roku 2009. Soukromoprávní kodexy, tedy občanský zákoník a obchodní zákoník jsme vyměnili v roce 2014. Trestní řád je tedy posledním velkým zákonem, který si neseme jako dědictví z doby před listopadem 1989, a to navzdory tomu, že byl mnohokrát novelizován, nejvíce v roce 2001. Podle aktuálního mínění odborníků systémově nezodpovídá požadavkům na moderní trestní proces. Někdy je prostě potřeba celý zákon raději napsat od začátku než jej neustále novelizovat.

Soudní ping pong aneb když trestní řízení nebere konce

Palčivým problémem trestního řízení je v současné době např. tzv. soudní ping pong, tedy situace, kdy si jednotlivé stupně soudní soustavy, zpravidla soud prvního stupně a soud odvolací, mezi sebou „přehazují“ kauzu, kterou tak není možné pravomocně uzavřít a řízení může trvat klidně i mnoho let. Tento fenomén je častým terčem kritiky také ze strany laické veřejnosti a snižuje důvěru v justici jako takovou. Není těžké najít hned několik známých kauz jako příklad.

Snad mediálně nejznámější je pokus o vraždu kadeřnice v Hořicích na Jičínsku v únoru 2013. Krátce po činu byl zadržen Lukáš Nečesaný, mladík, který měl být posledním zákazníkem v kadeřnictví před napadením, a který se sám přihlásil policii jako svědek. Kadeřnice jej tehdy již odmítla obsloužit, protože bylo krátce po skončení otevírací doby, a tak měl z provozovny bez dalšího odejít. Trestní řízení trvalo více než pět let a padlo v něm neuvěřitelných čtrnáct soudních rozhodnutí, zejména následkem přehazování kauzy mezi Krajským soudem v Hradci Králové a Vrchním soudem v Praze, do kterého se musel několikrát vložit také Nejvyšší a Ústavní soud. Hořkou tečkou celého procesu byl poslední zprošťující rozsudek Vrchního soudu, při kterém si soudce posteskl, že podle jeho názoru je obžalovaný vinen, ale že se musí podřídit pokynům vyšších soudů. Samotný případ zůstává doposud nevyřešen.

Další ukázkou typickou ukázkou soudního ping pongu, ale i dalších systémových nedostatků českého trestního řízení byla vražda dvou mladých mužů na lesním parkovišti u Hruškové na Sokolovsku v srpnu 2001. Za tento skutek byl souzen Robert Tempel, člověk známý z podsvětí, který byl v minulosti již trestán za loupež. Tempel nepopíral svoji přítomnost na místě činu, ale hájil se tím, že vraždu nespáchal on, ale jeho známý Lubomír Václav, přezdívaný Biftek, který později v kauze vystupoval jako klíčový svědek. Krajský soud v Plzni Templa osvobodil, ale Vrchní soud v Praze rozsudek zrušil a věc vrátil. Tento koloběh se během sedmi let opakoval celkově čtyřikrát! Nakonec byl případ odejmut plzeňskému soudu, a v listopadu 2008 byl Tempel odsouzen na doživotí. S rozsudkem se nakonec ztotožnil Nejvyšší i Ústavní soud.

Zlom v případu přišel teprve v roce 2020, kdy Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku konstatoval, že Česká republika porušila Tempelovo právo na spravedlivý proces a nařídil vyplatit mu za to odškodné. Tempel se v návaznosti na to obrátil na Ústavní soud s žádostí o obnovu svého trestního řízení, které bylo vyhověno, a v říjnu 2021 byl nakonec Vrchním soudem v Praze po dvaceti letech od skutku zproštěn obžaloby a následně propuštěn na svobodu.

Stav legislativního procesu

Revize trestního řádu probíhá již od 90. let, ale nyní se dostaly přípravné práce doposud nejdál. Existuje již paragrafové znění, na kterém se podílely největší tuzemské kapacity na trestní právo napříč všemi právními profesemi i akademickou obcí. Návrh byl připraven a projednán Komisí pro nový trestní řád ustanovenou Ministerstvem spravedlnosti pod vedením profesora Šámala.

Návrh ještě nevstoupil ani do legislativního procesu a není vůbec jasné, kdy se dočkáme jeho účinnosti. Podle vyjádření prof. Šámala nastane brzy nejtěžší moment celého procesu spočívající v nutnosti uspět v mezirezortním připomínkovém řízení. Pro představu, co lze očekávat, uvedl, že návrh trestního zákoníku obdržel 1560 připomínek se kterými bylo potřeba se vypořádat, z toho 350 zásadních. Velké kodexy jsou vždy výsledkem kompromisu. Vzhledem ke komplexnosti změn může celý proces trvat ještě i několik let. Rekodifikace trestního řádu se však nezadržitelně blíží a je potřeba se na ní začít připravovat již nyní.

Akademická setkání nad návrhem nového trestního řádu

Za účelem představení návrhu širší odborné veřejnosti a další diskuse nad ním začala Katedra trestního práva PF UK pořádat pravidelná setkání s předními odborníky z akademické obce i aplikační praxe.

První úvodní setkání proběhlo 20. října. Další termíny budou probíhat pravidelně až do jara příštího roku, a budou se konkrétně zabývat jednotlivými změnami.

Jaká je tedy koncepce nového trestního řádu? Co lze očekávat od návrhu a jak se změní trestní řízení v praxi?

Předně je nutno uvést, že nový trestní řád nemá být revolucí, ale výraznou evolucí dosavadního trestního procesu. Návrh například pracuje s aktuální soudní soustavou, nedojde tedy k žádné úpravě subjektů trestního řízení, žádnému rušení ani zřizování soudů, nebo jiných institucí. Jaké změny nás tedy alespoň rámcově čekají? Pojďme se podívat blíže na některé zásadní změny obsažené v návrhu nového trestního řádu.

Pokud by někdo v úvodu návrhu hledal úplný výčet základních zásad trestního řízení, aby si je mohl srovnat s aktuálním zněním, bude zklamán. Nový trestní řád počítá s rozptýlením zásad podle jednotlivých stadií řízení a právních institutů. Několik zásad úvodem přece jenom nalezneme, ale jejich výčet není tak ucelený, jak jsme na to byli doposud zvyklí.

Zásadní změnou by měla být posílená povinnost státní zástupce unést důkazní břemeno. Již dle aktuální judikatury Ústavního soudu je státní zástupce tím, kdo musí přijít s tvrzením a zároveň tyto tvrzené prokazovat. Soud nesmí být pomocníkem obžaloby. Státní zástupce by měl v budoucnu cítit odpovědnost za to, že někoho obžaloval a pohnal před soud. Dnes často státní zástupce přednese obžalobu a následně nechá na soudci, aby se s ní vypořádal.

I do budoucna zůstane v platnosti povinnost soudu vyhledávat důkazy. Na státního zástupce by nemělo dopadnout důkazní břemeno do takové míry, aby v trestním procesu stály proti sobě tvrdě dvě strany a soud byl vyčleněn do pozice pouhého moderátora. Nová úprava by měla docílit přesvědčení státního zástupce, že on hlavně musí být aktivní, přednášet důkazy a pohlídat si průběh řízení. Asi není nutno dodávat, že tato teze se setkala s výraznou kritikou ze strany státních zástupců.

Přípravné řízení se zúží ze tří na dva hlavní druhy, zůstane tedy zkrácené a standardní řízení, opouští se pojem řízení rozšířeného. Zkrácené řízení bude v zásadě obdobné jako standardní, novinkou bude sdělení usnesení o zahájení ústně se záznamem do spisu. Odůvodněním této změny je mimořádná rigidita začátku trestního řízení v českém právním řádu. Ve všech okolních zemích je trestní řízení zahájeno ústním sdělením a česká úprava formalizovaného usnesení se stížností je výjimečná.

Další novinkou by měla být určitá koncentrace trestního řízení spočívající například v omezení novot. Strany řízení by měly v zásadě přijít s důkazními návrhy před začátkem hlavního líčení tak, aby bylo možné rozhodnout během jediného jednání. Ačkoliv s tímto počítá již dnešní trestní řád, v praxi dochází často k neúměrným průtahům v řízení způsobenými neustálými důkazními návrhy stran. Průběh hlavního líčení by měl doznat celé řady dalších změn.

Výrazné změny dozná opravné řízení. Z opravných prostředků by měla být zcela vypuštěna stížnost pro porušení zákona, jako pozůstatek určité doby. Její smysl by měl nahrazen rozšířením možností přístupu k Nejvyššímu soudu. Za tímto účelem dojde k rozšíření dovolacích důvodů.

Konec by měl být učiněn již zmíněnému soudnímu ping pongu. Výrazně se totiž posílí apelační princip při odvolání a odvolací soud se stane částečně i soudem nalézacím. Vracet kauzy zpět soudu prvního stupně by měl tedy odvolací soud již pouze výjimečně, zejména v případech takových vad řízení, kdy byl nemohl v kauze sám rozhodnout ani po doplnění dokazování. Za účelem dodržení práva na spravedlivý proces budou rozšířeny již zmiňované dovolací důvody. Rozšíření doznají také možnosti obnovy řízní během vykonávacího řízení.

Výše uvedený je základních přehled těch nejzásadnějších změn obsažených v návrhu nového trestního řádu a seznámení s tím, jaké ideové principy bude tento návrh sledovat.

KONTAKTUJTE NÁS!

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů