Odměna advokáta za právní služby
Ať už si kupujeme vybavení do bytu, zájezd k moři, nebo třeba sjednáváme s advokátem právní zastoupení, chceme vždy v předstihu vědět, kolik za zboží či službu zaplatíme. Jak důležité a zároveň přehlížené toto kritérium v kontextu právních služeb bývá, dokazuje v minulých dnech zveřejněný nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1190/2022 ze dne 10. 1. 2023.
O co v dané věci šlo?
Předmětem uvedené ústavní stížnosti byl soudní spor mezi advokátem a jeho klientem (stěžovatelem) týkající se odměny za právní služby. Dotyčný advokát zastupoval klienta ve sporu o náhradu škody, jíž po klientovi požadoval poškozený účastník dopravní nehody. Výše advokátovy odměny za právní zastoupení klienta závisela na částce, kterou za služby advokáta bude ochotna uhradit pojišťovna klienta. Ve formulářové plné moci však bylo uvedeno, že advokátovi náleží odměna ve smyslu advokátního tarifu.
Po uzavření smíru (stalo se tak poměrně bizarně bez vědomí klienta) nejednal advokát s řádnou péčí, neuvědomil příslušnou pojišťovnu a celá věc následně skončila v exekučním řízení. Způsobenou škodu vzniklou v důsledku exekuce pak klient vymáhal po advokátovi. Advokát následně klientovi vyúčtoval odměnu za své právní služby, jíž klient odmítl s odkazem na původní dohodou o odměně uhradit. Advokát poté svůj nárok uplatnil u soudu.
První instance dala za pravdu klientovi a nárok advokáta na odměnu odmítla. Odvolací soud však neuznal výše uvedené ujednání o odměně mezi advokátem a klientem jako sjednanou smluvní odměnu, přičemž finální odměnu vypočetl dle advokátního tarifu. S tímto závěrem se ztotožnil i Nejvyšší soud. Klient následně proti usnesení Nejvyššího soudu podal ústavní stížnost, v níž namítal, že uplatnění nároku advokáta na odměnu bylo v daném případě v rozporu s dobrými mravy. Ústavní soud posléze usnesení Nejvyššího soudu zrušil s tím, že se uvedený soud dostatečně nevypořádal s námitkou klienta týkající se rozporu nároku advokáta na odměnu s dobrými mravy.
Špatně sjednaná odměna = kámen úrazu
Nad rámec důvodu pro zrušení usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud okomentoval způsob sjednání odměny mezi advokátem a klientem. Postup advokáta v této věci považoval za zcela netransparentní. Pokud by klient věděl, že za své služby si i přes smluvně sjednanou odměnu advokát bude požadovat i náhradu dle advokátního tarifu (uvedeno drobným písmem na formulářové plné moci), lze mít za to, že by smlouvu s advokátem nikdy neuzavřel.
Jak tedy zní poučení z uvedeného případu? Odměna, resp. minimálně způsob jejího určení, musí být ve smlouvě o poskytování právních služeb vymezena zcela jasně, srozumitelně a určitě, typicky dle počtu odpracovaných hodin a příslušné hodinové sazby, či fixní částkou. Za jistých okolností lze také mezi klientem a advokátem sjednat tzv. success fee, kdy je odměna náležící advokátovi stanovena na základě úspěchu/neúspěchu ve věci (typicky sporná řízení).
Před samotným uzavřením smlouvy o poskytování právních služeb by měl klient zároveň obdržet kvalifikovaný odhad rozsahu a ceny za služby advokáta. Ani ten ovšem nemusí být v některých případech konečný. Všechny služby nad rámec dohodnutého rozsahu však musí advokát s klientem předem konzultovat a dané úkony si nechat od klienta odsouhlasit (s výjimkou neodkladných úkonů, kdy klientovi např. hrozí vznik významné újmy). Souhlas s poskytováním právních služeb tedy zásadně musí pokrývat všechny kroky, jež advokát v rámci svých služeb pro klienta provede.
Jak navíc trefně upozornil Ústavní soud, klient je vůči advokátovi v rámci vzájemného smluvního vztahu v postavení slabší strany. Advokát, jakožto odborník, by proto měl dbát na to, aby klientovi vždy pečlivě vysvětlil, co je v konkrétní věci nutné provést, kolik to bude klienta stát a proč považuje danou částku za adekvátní poskytnutým službám. Je zkrátka třeba, aby odměna za právní služby byla sjednána vždy srozumitelně z pohledu klienta, kterému většinou chybí zkušenosti právního odborníka, a proto není zpravidla schopen objem práce objektivně odhadnout.
Pohled Soudního dvora Evropské unie
Otázkou posuzování jasnosti a srozumitelnosti ujednání o odměně za právní služby se ostatně nedávno zabýval i Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) v rámci předběžné otázky řešené v rozsudku C – 395/21. Zde SDEU uzavřel, že spotřebiteli musí být před uzavřením smlouvy sděleny jasné a srozumitelné informace v takovém rozsahu, aby byl sto posoudit, jaké finanční následky pro něj poskytnutí právních služeb bude v konečném důsledku mít. Tyto informace musí spotřebitel znát předem. Zároveň SDEU konstatoval, že pouhé určení hodinové sazby za služby advokáta pro dostatečnou informovanost spotřebitele nestačí. Klient proto musí obdržet buď závazný odhad počtu odpracovaných hodin, nebo alespoň předběžný odhad u projektů, kde se přesný rozsah hodin nedá s jistotou předem určit. U podobných projektů je pak důležité klienta o všem průběžně informovat, zasílat pravidelné měsíční faktury, nebo výkazy s výčtem provedených úkonů a času, jenž byl na ně vynaložen.
Transparentnost na prvním místě
Jsme přesvědčeni, že vztah klient – advokát je unikátním vztahem založeným na vzájemné důvěře a s ohledem na etické normy dopadající na poskytování právních služeb advokáty je při sjednání jakékoli advokátní odměny třeba za každých okolností přistupovat vůči klientovi transparentně. Při sjednání odměny máme za to, že je vždy třeba klientovi poskytnout co nejpřesnější odhad konečné ceny a pro eventualitu překročení dohodnutého časového fondu z předem definovaných a klientovi vysvětlených příčin nastavit ve smlouvě o poskytnutí právních služeb čitelný mechanismus možnosti předchozího odsouhlasení navýšení objemu práce tak, aby si klient dopředu utvořil co nejpřesnější obrázek o tom, co mu bude fakturováno. Hledáte advokátní služby? Obraťte se na nás.
